Historie budějovických tramvají se začala psát 2. prosince 1908, v den 60. výročí nástupu Františka Josefa na trůn. Toto výročí bylo pro České Budějovice významné i tím, že v tento den bylo dáno do provozu i nové nádraží a poprvé bylo rozsvíceno elektrické osvětlení města (až dosud plynové). Je stále ještě dost žijících pamětníků tramvajového provozu ve městě. Několik faktů z historie si jistě i oni rádi připomenou:

• Rozhodnutí městské rady o výstavbě je ze začátku roku 1907, v roce 1908 byla zprovozněna první trasa 3,1 km od nového nádraží přes náměstí na Pražskou k Plzeňské zastávce ( pravidelný provoz byl zahájen v červnu 1909 ),
• V roce 1909 - 10 byly dobudovány trasy na Linecku k Jižní zastávce ( provoz zahájen v dubnu 1910 ), v roce 1936 byla prodloužena až ke "Spojce" ( koleje do papíren ),
• Tramvajová doprava tak spojovala budějovická nádraží (hlavní nádraží, Plzeňskou zastávku a Jižní zastávku) s centrem města. Intervaly linek - z náměstí na nádraží každých 7,5 minuty, z náměstí na Pražskou a Lineckou každých 15 minut;
• Linky měly označení P a L - Pražská a Linecká ( zlí jazykové však tvrdili, že označení je odvozeno od "Pomalu" a "Langsam" ),
• Zajímavé bylo křižování tramvají, protože trasy byly pouze jednokolejné. Tyto výhybky byly tři: v dnešní Žižkově ulici, na Mariánském náměstí a na bývalém Wilsonově náměstí. Na náměstí byly stanice před hotelem Zvon;
• Vozovna byla v objektech parní elektrárny v Mánesově ulici, kde bylo umístěno všech osm tramvají - výrobků firmy Ringhofer Praha. Z nich šest bylo denně v provozu, dvě byly připraveny pro případ poruchy;
• Poslední tramvaj projela Českými Budějovicemi 28 února 1950, pak byl provoz definitivně zrušen a nahrazen trolejbusy. Ještě více než 10 let zůstávaly neodstraněny koleje v některých úsecích. Vlastní tramvaje byly předány do Mostu.

Koněspřežka

V Českých Budějovicích lze spatřit nejstarší železniční nádraží na evropském kontinentě. Vedla odtud první, koňmi tažená železnice do rakouského Lince. Myšlenku, spojit Podunají s jižními Čechami koněspřežní železnicí, vyslovil již v r. 1807 František Josef Gerstner jako protinávrh k záměru spojení řek Vltavy a Dunaje vodním průplavem. Realizoval ji však až jeho syn Ing. František Antonín Gerstner ( 1795 – 1840 ). Tuto na svou dobu velkolepou stavbu zahájil v létě r. 1825 a již za dva roky v r. 1927 byl zahájen úspěšný zkušební provoz v úseku České Budějovice - Leopoldschlag. Na další stavbu však chyběly peníze. Gerstnerovi se ale podařilo získat pro společnost monopolní právo obchodu se solí a její přepravy po této železnici. Obchod se solí byl natolik výnosný, že z něj mohla být financována další výstavba železnice. Od června 1830 byla trať prodloužena do Lestu a od srpna 1832 byla zahájena pravidelná přeprava z Českých Budějovic až do Lince. Tím byla trať zcela dokončena vč. přepřahacích stanic, strážních domků a dalších zařízení. V Českých Budějovicích končila původně trať před městskými hradbami (problémem bylo přemostění Krumlovského rybníka a Malše ), teprve později byla prodloužena Českou ulicí až k solnici, nejdále ale vedla až k hostinci "U zelené ratolesti", kde měl v té době sklady V. Lanna, budějovický podnikatel a jeden z tehdejších největších akcionářů koněspřežky. Zpočátku šlo pouze o přepravu nákladu, za rok se přepravilo až 50.000 tun zboží. Teprve v r. 1836 byla zahájena i přeprava osob a trať byla prodloužena z Lince do Gmundenu. Osobní nádraží bylo na rohu České a Piaristické ulice ( č.p. 14 a 23 ). Cesta do Lince po trati dlouhé 130 km trvala cca 14 hodin, od 5 hodin ráno z Českých Budějovic s hodinovou polední přestávkou do 19 hodin v Linci. Cestování bylo na tehdejší dobu rychlé a pohodlné, jízdenka do Lince stála až 3 zlaté. Osobní přeprava však byla pouze v letním období od dubna do října.